Poslední a zároveň nejnovější kniha, která se mi od autorky dostala do rukou, se mi líbila nejméně. To musím otevřeně přiznat. Předpokládám pochopitelně, že to bylo tím tak neskutečně smutným příběhem malé Cácory. O knize toho bylo již napsáno tolik, že bych se jen musela opakovat, proto se dnes pokusím být stručnější. V každém případě se mne osud jedné malé holčičky, které byla odepřena láska a náklonnost (nejen) její vlastní matky, hluboce dotknul. Navíc se sama v poměrně útlém věku musela poprat s něčím strašným a je tedy jasné, že se to snažila nějakým způsobem vytěsnit a překonat. Pro mne je taková situace naprosto nepředstavitelná - a jsem za to ráda, přestože jsem si samozřejmě dokonale vědomá toho, že takových případů existuje celá řada. A (bohužel většinou) nikdo těmto obětem nepomůže... Pokud jde o knihu, tak zde ani jedna z postav nevzbuzuje byť ty nejmenší sympatie, dokonce ani Cácora ne. Lítost určitě ano a snad také svým způsobem pochopení, ale jinak je to hodně depresivní a těžké čtení. Možná dokonce nejtěžší ze všech knih, které autorka napsala? Řekla bych, že tomu tak je. Na závěr hodnotím plným počtem, ale tentokrát především za kvalitně zpracované téma, které by nikoho nemělo nechat chladným...

Strach, trauma z detstva, krvismilstvo, zneužívanie maloletých, klamstvo, pocit hanby... To sú len niektoré z tabuizovaných tém, o ktorých sa bežne v spoločnosti nehovorí, hoci sa týkajú mnohých z nás a práve tieto sú podstatou knihy "Les v domě". Priznám sa, že autorka ma ich spracovaním trochu zaskočila, lebo je veľmi ťažké o tom čo i len čítať aj napriek tomu, že sa tieto témy snaží podávať veľmi citlivo a ohľaduplne. Ľuďom často chýba práve podpora okolia, vnútorná motivácia či odvaha zdieľať svoju zraniteľnosť so svetom a práve toto je tým najväčším posolstvo, ktoré táto kniha prináša. Otázkou je, či v skutočnosti dokáže vyburcovať aj skutočné obete týchto skutkov, alebo naopak...