IMODIUM POR 2MG CPS DUR 8

Loperamidi hydrochloridum 2 mg v jedné tobolce



3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdé tobolky

Tvrdé želatinové tobolky neprůsvitné, vršek zelený, spodní část tmavošedé barvy.

Obsah tobolky je bílý až slabě žlutavý prášek.



4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1. Indikace

Přípravek IMODIUM je určen k symptomatické léčbě akutního a chronického průjmu. U pacientů s ileostomií jej lze použít k redukci počtu stolic, objemu stolice a úpravě její hustoty.



4.2. Dávkování a způsob podání

Dospělí a děti nad 6 let

Akutní průjem

Počáteční dávka činí dvě tobolky (4 mg) pro dospělé a jednu tobolku (2 mg) pro děti, následuje jedna tobolka (2 mg) po každé další řídké stolici.

Chronický průjem

Počáteční dávka činí dvě tobolky (4 mg) denně pro dospělé a jednu tobolku (2 mg) denně pro děti, tato počáteční dávka je podávána až k frekvenci 1-2 tuhých stolic denně, čehož je obvykle docíleno udržovací dávkou 1-6 tobolek (2 mg-12 mg) denně.

Maximální dávka pro akutní a chronický průjem je 8 tobolek (16 mg) denně pro dospělé, u dětí je zapotřebí určovat dávku ve vztahu k tělesné hmotnosti (3 tobolky/20 kg).



Tělesná hmotnost dítěte v kilogramech (kg) Nejvyšší počet tobolek IMODIUM za den

od 14 kg nikdy více než 2 tobolky

od 20 kg nikdy více než 3 tobolky

od 27 kg nikdy více než 4 tobolky

od 34 kg nikdy více než 5 tobolek

od 40 kg nikdy více než 6 tobolek

od 47 kg nikdy více než 7 tobolek

od 54 kg nikdy více než 8 tobolek





Starší pacienti

U starších pacientů není zapotřebí úprava dávkování.



Ledvinové poškození

U pacientů s ledvinovým poškozením není zapotřebí úprava dávkování.



Jaterní poškození

Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s jaterním poškozením nejsou k dispozici, je u těchto pacientů zapotřebí užívat IMODIUM s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry (viz 4.4. Zvláštní upozornění).



4.3. Kontraindikace

-IMODIUM se nesmí užívat při známé přecitlivělosti k loperamidium-chloridu nebo ke kterékoli další složce přípravku.

-IMODIUM se nesmí podávat dětem mladším šesti let.

-IMODIUM se nesmí užívat jako primární terapie:

?u pacientů s akutní dyzentérií (charakterizované přítomností krve ve stolici a vysokou horečkou)

?u pacientů s akutní ulcerativní kolitidou

?u pacientů s bakteriální enterokolitidou způsobenou invazivními organizmy k nimž patří např. Salmonela, Shigella a Campylobacter.

?u pacientů s pseudomembranózní kolitidou v souvislosti s léčbou širokospektrými antibiotiky.

IMODIUM se nesmí užívat obecně tam, kde by útlum peristaltiky mohl vést k možnému riziku závažných následků, k nimž patří ileus, megakolon a toxický megakolon.

Léčbu přípravkem IMODIUM je nutno okamžitě ukončit, když se objeví obstipace, abdominální distenze nebo ileus.

Léčba průjmu přípravkem IMODIUM je pouze symptomatická.

Kdykoli lze diagnostikovat etiologii, měla by být v případě potřeby (nebo indikace) zahájena specifická léčba.



4.4. Zvláštní upozornění

U pacientů trpících průjmem, zejména u dětí, může dojít k vyčerpání tekutin a elektrolytů.

V těchto případech je nejvýznamnějším opatřením patřičná náhrada tekutin a elektrolytů.

Nenastane-li u akutního průjmu klinické zlepšení do 48 hodin, má být podávání přípravku IMODIUM ukončeno a pacientu doporučeno vyhledat lékaře.

U pacientů s AIDS, u nichž je průjem léčen přípravkem IMODIUM, by měla být léčba ukončena při prvních známkách abdominální distenze. U pacientů s AIDS a infekční kolitidou způsobenou virovými i bakteriálními patogeny, kteří byli léčeni loperamidium-chloridem, se vyskytla izolovaná hlášení toxického megakolonu.

Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s jaterním poškozením nejsou k dispozici, je u těchto pacientů zapotřebí užívat IMODIUM s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry. Pacienti mají být pečlivě sledováni z hlediska případných známek intoxikace CNS.

Vzhledem ke skutečnosti, že většina léčiva je metabolizována, a metabolity nebo nezměněné léčivo jsou vylučovány do stolice, úprava dávkování u pacientů s ledvinovými poruchami není nutná.



4.5. Interakce

Neklinická data prokázala, že loperamid je substrátem P-glykoproteinu.

Výsledkem současného užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) s chinidinem nebo ritonavirem, patřících k inhibitorům P-glykoproteinu, je 2-3 násobné zvýšení hladin loperamidu. Klinický význam těchto farmakokinetických interakcí s inhibitory P-glykoproteinu při doporučeném dávkování (2 mg, až do nejvyšší denní dávky 16 mg) není znám.



4.6. Těhotenství a kojení

Před podáním přípravku IMODIUM v těhotenství, zvláště v prvním trimestru, je zapotřebí posoudit očekávaný terapeutický prospěch proti potenciálnímu riziku, přestože teratogenní nebo embryotoxické účinky nebyly prokázány.

Malá množství loperamidu se mohou objevit v lidském mateřském mléce.

Užívání přípravku IMODIUM v období kojení proto nelze doporučit.



4.7. Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a obsluze strojů

Při léčbě příznaků průjmu přípravkem IMODIUM se může dostavit únava, závratě nebo ospalost. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů se proto doporučuje zvýšená opatrnost. Viz 4.8. Nežádoucí účinky.



4.8. Nežádoucí účinky

Výsledky klinických studií

Hlášené nežádoucí účinky jsou sumarizovány bez ohledu na kauzalitu hodnocenou investigátory.



1.Nežádoucí účinky u pacientů s akutním průjmem

Nežádoucí účinky s incidencí 1,0 % nebo vyšší, které byly hlášeny nejméně tak často u pacientů léčených loperamidium-chloridem jako u placeba, jsou uvedeny v tabulce níže. akutní průjem

loperamidium-chlorid placebo

počet léčených pacientů 231 236

gastrointestinální NÚ

zácpa 2,6 % 0,8 %

K nežádoucím účinkům s incidencí 1,0% nebo vyšší, které byly hlášeny častěji u placeba než u pacientů léčených loperamidium-chloridem, patří: suchost v ústech, flatulence, abdominální křeče a kolika.

2.Nežádoucí účinky u pacientů s chronickým průjmem

Nežádoucí účinky s incidencí 1,0 % nebo vyšší, které byly hlášeny nejméně tak často u pacientů léčených loperamidium-chloridem jako u placeba, jsou uvedeny v tabulce níže. chronický průjem

loperamidium-chlorid placebo

počet léčených pacientů 285 277

gastrointestinální NÚ

zácpa 5,3 % 0,0 %

centrální a periferní nervový systém NÚ

závratě 1,4 % 0,7 %

K nežádoucím účinkům s incidencí 1,0% nebo vyšší, které byly hlášeny častěji u placeba než u pacientů léčených loperamidium-chloridem, patří: nauzea, zvracení, bolesti hlavy, meteorizmus, abdominální bolesti, abdominální křeče a kolika.

3.Nežádoucí účinky vyplývající ze 76 kontrolovaných a nekontrolovaných studií u pacientů s akutním nebo chronickým průjmem

Nežádoucí účinky s incidencí 1,0 % nebo vyšší u pacientů ze všech studií jsou uvedeny v tabulce níže. akutní průjem chronický průjem všechny studie a)

počet léčených pacientů 1913 1371 3740

gastrointestinální NÚ

nauzea 0,7 % 3,2 % 1,8 %

zácpa 1,6 % 1,9 % 1,7 %

abdominální křeče 0,5 % 3,0 % 1,4 %

a) Všichni pacienti ze všech studií, včetně těch, kde nebylo specifikováno zda nežádoucí účinek byl hlášen u akutního nebo chronického průjmu.

Post-marketingové zkušenosti

Spontánně hlášené nežádoucí účinky hodnocené pro jednotlivé orgány na základě frekvence výskytu dle této konvenční klasifikace:

velmi časté (>1/10),

časté (>1/100, <1/10),

méně časté (>1/1000, <1/100),

vzácné (>1/10 000, <1/1000),

velmi vzácné (<1/10 000), včetně izolovaných hlášení



Uváděná frekvence je reflexí poměrů hlášených spontánních nežádoucích účinků a neznamená skutečnou incidenci nebo frekvenci hlášení v klinických nebo epidemiologických studiích.



Kůže a doprovodné tkáně

Velmi vzácné: vyrážka, kopřivka a svědění

Izolovaná hlášení v souvislosti s užíváním loperamidium-chloridu se týkala angioedému, bulózní erupce včetně Stevens-Johnsonova syndromu, erythema multiforme a toxické epidermální nekrolýzy.



Organizmus jako celek, všeobecně

Izolovaná hlášení v souvislosti s užíváním loperamidium-chloridu se týkala alergických reakcí a v několika případech závažné hypersenzitivity včetně anafylaktického šoku a anafylaktoidních reakcí.



Poruchy gastrointestinálního systému

Velmi vzácné: abdominální bolest, ileus, abdominální distenze, nauzea, zácpa, zvracení, megakolon včetně toxického megakolonu (viz. 4.4. Zvláštní upozornění), flatulence a dyspepsie.



Urogenitální systém

Izolovaná hlášení retence moči.



Psychiatrické poruchy

Velmi vzácné: ospalost



Centrální a periferní nervový systém

Velmi vzácné: závratě



Mnohé z nežádoucích účinků hlášených v průběhu klinických pozorování a post-marketingových zkušeností s loperamidem jsou častými příznaky původního průjmového syndromu (abdominální bolest/obtíže, nauzea, zvracení, suchost v ústech, únava, ospalost, závratě, zácpa a flatulence). Tyto příznaky je často obtížné odlišit od nežádoucích účinků léku.



4.9. Předávkování

Příznaky

V případě předávkování (včetně relativního předávkování způsobeného jaterní dysfunkcí) se mohou objevit útlum CNS (stupor, poruchy koordinace, ospalost, mióza, svalová hypertonie, dechový útlum), retence moči a ileus.

Děti mohou být citlivější k účinkům na CNS než dospělí.



Léčba

Pokud se objeví příznaky předávkování, může být podán naloxon jako antidotum. Vzhledem ke skutečnosti, že délka působení loperamidu přesahuje účinek naloxonu (což může činit 1-3 hodiny), může nastat potřeba opakovaného podání naloxonu.

Pacient má být proto nejméně 48 hodin přísně monitorován, aby mohl být včas rozpoznán případný útlum CNS.



5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: A07 DA03, Antidiaroika, antipropulsiva, loperamid

Loperamid se váže na opioidní receptory ve stěně střevní. Následně inhibuje uvolňování acetylcholinu a prostaglandinů, čímž zklidňuje propulzní peristaltiku a prodlužuje dobu střevní pasáže. Loperamid zvyšuje tonus análního sfinkteru, a snižuje tak inkontinenci a nutkání na stolici. Vzhledem k vysoké afinitě loperamidu ke stěně střevní a vysokému stupni biotransformace při prvním průchodu játry (first-pass metabolism) loperamid téměř neprostupuje do systémové cirkulace.



5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Loperamid se snadno vstřebává ze střeva, ale je téměř úplně vychytáván játry, kde je metabolizován, konjugován a vylučován žlučí.

Biologický poločas loperamidu představuje u člověka přibližně 11 hodin s rozmezím 9-14 hodin. Studie distribuce u laboratorních potkanů vykazují vysokou afinitu loperamidu ke střevní stěně s přednostní vazbou na receptory longitudinální svalové vrstvy. Eliminace probíhá převážně oxidativní N-demetylací, která je hlavní cestou odbourávání loperamidu. Vylučování nezměněného loperamidu a metabolitů se děje převážně stolicí.



5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Toxikologické studie loperamidu u psů v denních dávkách až do 5 mg/kg/den (30-ti násobek nejvyšší denní dávky pro člověka "Maximum Human Use Level" (MHUL)) a 40 mg/kg/den (240-ti násobek MHUL) po 12 měsíců a u laboratorních potkanů po18 měsíců neprokázaly jiný toxický účinek než snížení přírůstků hmotnosti a snížení přijímání potravy. "No Toxic Effect Levels" (NTEL) činily v těchto studiích 1.25 mg/kg/den (8-mi násobek MHUL) u psů a 10 mg/kg/den (60-ti násobek MHUL) u laboratorních potkanů.

Výsledky prováděných studií in vivo a in vitro prokázaly, že loperamid není genotoxický.

Nebyl prokázán kancerogenní potenciál. Ve studiích zaměřených na reprodukci u laboratorních potkanů byla ve velmi vysokých dávkách loperamidu (40 mg/kg/den - 240-ti násobek MHUL) shledána narušená fertilita a fetální přežití v souvislosti s maternální toxicitou. Nižší dávky nevykázaly žádný účinek na maternální nebo fetální zdraví a neovlivnily peri- a postnatální vývoj.

Preklinické účinky byly pozorovány pouze v dávkách, které znamenaly značné navýšení nejvyšších dávek u člověka a jejich význam pro klinické použití je malý.



6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1. Seznam všech pomocných látek

Lactosum, maydis amylum, talcum, magnesii stearas.

Tobolku tvoří: titanii dioxidum, ferri oxidum flavum, indigocarminum, gelatina, ferri oxidum nigrum, erythrosinum natricum



6.2. Inkompatibility

Inkompatibility nejsou známy.



6.3. Doba použitelnosti

5 let



6.4. Uchovávání

Přípravek je zapotřebí uchovávat při teplotě 15-25 C.

Přípravek je zapotřebí uchovávat mimo dosah dětí.



6.5. Druh obalu a velikost balení

Blistr, papírová skládačka, příbalová informace v českém jazyce

Velikost balení: 8x 1, 20x 1 a 60x 1 tobolka



6.6. Návod k použití

Tvrdé tobolky k vnitřnímu užití.



Velikost balení:

-8x 1: volně prodejný přípravek